Takové moje normální ránko-nebo spíš stresový?!?

Když se probudím, tak mám většinou špatnou náladu, jsem rozespalá a hlavně: v mé hlavě začne něco rozkřikovat: Je škola, škola, škola!!!! Vstávej, jinak to nestihneš! Instinktivně sahám po budíku a mačkám prodloužení, takhle se to opakuje asi pětkrát, když mi budík zazvoní po šesté, vezmu si ho do rukou a upřu na něj svůj hipnotizující pohled (nebo se alespoň snažim, aby byl, co nejhipnotičtější), budík pořád zvoní a já si myslím, že se stane nějaký zázrak a budík se vypne. Čekám, ale nic......stále nic.....pořád zvoní. Nakonec to vzdávám a vypnu ho sama. Vzbudí mě až rodiče, kteří jsou úplně v klidu, ale já? Pravý opak! Nejsem v klidu, jsem podrážděná, škola mi začíná za půl hoďky! Musim všechno stihnout! Nevím jak se říká tomu, když má člověk ráno blbou náladu kvůli škole, ale já tomu budu říkat předškolní stres.... V mý hlavě se pořád opakuje věta: Musíš to stihnout, máte přece první hodinu matiku! Fakt hrůůůza! Můj stres a obavy zažene až snídaně, která se skládá z kakaa a rohlíku s nuttelou nebo corn flaků či cini-minis (nebo něco jinýho od nestlé) s mlékem nebo jogurtem. Mrknu se na hodinky.....v poho, stíhám to.!!! Rodiče si, ale myslej něco jinýho, takže se nám naše předchozí nálady vymění- já úplně v poho-rodiče ve stresu. No a potom je to samý: ,,Alex pohni" , ,,To nestihneš!" , ,,Máš svačinu?" Brácha vypadá smutně, když konečně sejdu schody do předsíně a nazuju si boty a dělá všechno proto, aby mě zdržel (jen někdy, samozřejmě). Nakonec, ale stejně vypadnu a ještě jsem ráda......doma je strašnej zmatek :)

 

P.s. = máte to tak i Vy? , nebo jsem tady jediná nestíhavá já?